Jsem fotografka - mějte mě rádi!

Co vlastně psát v prvním článku? Jak sama sebe představit, aby to nevyznělo jako: Tak tady jsem a koukejte mě mít rádi?

Jen poznámka na začátek - školu jsem skončila už dávno, takže když najdete v textu nějaké chyby, přihmuřte prosím oko (nebo rovnou obě).

Mám jasno, o čem tenhle blog bude, tipy na články, které vám pomůžou se vším ohledně focení dětí mám popsáno několik stránek. No jo, ale o čem má být ten první? Ne a ne na to přijít. Mám psát o své práci? O sobě? O nesmrtelnosti chrousta? Přemýšleli jste o ní někdy nebo se to tak prostě jen říká?

První nápad na úvod do blogu jedné fotografky

Perlička o mně a chroustech - nemám problém vzít do ruky pavouka nebo pohladit hada. Kdybyste mě ale někdy viděli jak na louce prchám před náletem chrousta a za můj jekot by se nemusela stydět ani hvězda béčkových hororů, asi byste se hodně nasmáli.

A hele - perlička. To není špatný nápad. Prozradím vám pár střípků, nebudete muset číst hodiny a přesto si (alespoň doufám) o mě dokážete udělat jakýs takýs obrázek. Trochu mě poznáte jako člověka a možná se i zasmějete.

Já v kostce

• Fotografie mě rozhodně neuchvátila již v útlém dětství. Nezačala jsem ani fotit na mateřské. Zkrátka mě štvalo, že moje sestra dělá foťákem hezčí fotky mého psa a já to chtěla umět taky.
• Ten pes byl irský vlkodav, Hagrid. Moje srdcové plemeno od chvíle, kdy jsem asi ve 13 viděla film Mlhy Avalonu. Věta: „Zpátky, vy smečko pekelná!” mi v hlavě utkvěla asi navždy. Mimochodem Hagrid má stále své stránky na fb, i když už běhá po nebeských loukách.
• Samozřejmě, že když se narodil Lukáš a po něm Tomáš, fotila jsem i je. A chtěla jsem ty fotky mít stále lepší a lepší. Následovaly měsíce nasávání informací z různých zdrojů - od knih až po placené zahraniční kurzy.
• Kluci mají už teď víc fotografií než já za celý svůj život. Jejich budoucí slečny si budou muset na první návštěvu u maminky vyhradit alespoň dva dny.
• Jsem zarytý papíromilec - sešit a tužka je lepší než počítač a tištěná kniha je rozhodně lepší než čtečka.
• Jsem velký introvert a trvá mi déle navázat bližší vztah s dalším dospělým. S dětmi si ale budu klidně vykládat už od první vteřiny.
• Už půl roku se přemlouvám k natočení videí s mým obličejem, ale stále se k tomu nemůžu přimět. Nějaké tipy?
• Svého manžela jsem si vzala na břehu řeky a jako hostinu jsme měli opékání buřtů.
• V domácnosti mám do puntičkáře daleko, ale fotografii budu mít zvětšenou na 300% a budu hledat i to poslední smítko schované v rohu.
• Nerada čekám. Když něco chci, chci to hned. I proto se snažím náhledy z fotografování posílat k výběru tak rychle, jak je to jen možné.
• Nejsem dokonalá máma, ale i přes občasné karamboly si s kluky večer říkáme: „Mám tě ráda až do nejdedále, že už to ani dál nejde.”
• Nedojímám se. Nikdy! Za to, že mi 20x denně něco spadne do oka nemůžu.
• Hubnu. Pořád! A taky ráda jím. Pořád! Docela patová situace, že?
• Mám velké nohy a neumích chodit v botách na podpatku.
• Sukni jsem na sobě měla asi tak 5x v životě.
• Seriály Červený trpaslík, Teorie velkého třesku a Přátelé jsem viděla tolikrát, že to ani nespočítám.
• Miluju knihy Irčák Finn a Vlk Rahú.
• Z Avengers je nejvíc sexy Hawkeye, to mi nikdo nevymluví.
• Bílá čokoláda je lepší než hořká.
• Do kafe nepatří ani cukr ani mléko.
• V příborníku jsou lžíce vždy vpravo. Ale vážně, jiné umístění prostě neexistuje.

Stačí? Myslím, že pro začátek je to docela vyčerpávající. Doufám, že jsem vám ukázala, že jsem člověk se svými klady, vrtochy i zápory stejně, jako kterýkoli jiný a nemusíte se bát se mě na cokoli zeptat nebo si rovnou objednat focení.

Slibuju, že další blogové články už budou plné informací, které se vám budou hodit, ať už si budete fotit děti samy nebo se rozhodnete svěřit do rukou profesionála. Třeba zrovna mně.

Mějte se krásně

Kamila